O tom, že plnit sliby je vlastně divné

úterý 3. květen 2011 19:03

Vyprávěl mi to můj kamarád jen tak mezi řečí. Vlastně aniž by čekal, že to budu nějak komentovat. A já to opravdu nekomentoval, jelikož když jsem si uvědomil hloubku toho kratičkého příběhu ze života mladého muže, neměl jsem slov. Poselství o tom, že slovo je pro některé ještě hodnotou, že s ním neplýtvají a nevytváří falešné emoce, předám i vám. A s notnou dávkou studu přiznávám, jak často slovem plýtvám i já.

Začalo to na nemocničním pokoji. Sterilní prostředí, nemoc vás dočasně připoutá na lůžko a vy svůj životní prostor musíte sdílet s neznámými lidmi. Někdo je nemluvný, jinému mluvit nedovolí zdraví. Jindy se zase stane, že narazíte na člověka, který mluví neustále. Až se jeho hlas slije do jakéhosi pazvuku, u něhož vnímáte jen intonační hladinu, a dle ní potom volíte své odpovědi v podobě pokývání hlavy, pokrčení ramen a tu či onde neutrálního „hmm“.

A na nemocničním pokoji se potkali mladý muž a stará žena. Jeden z nich svůj život začal hltat plnými doušky, druhá už jej jenom střídmě vychutnávala s vědomím, že dravost se mnohdy nevyplácí. Mladý muž se ženy ptal na to, co ji trápí, co dělá a dělala, čím si v životě prošla. A ona odpovídala. Odpovídala tak, aby neřekla víc, než musela a přitom její povídání mladého muže neodradilo. Vždyť nikdo jiný o její slova nestál.

Povídali si často. Stará žena někdy přemýšlela, proč jí ten mladík svůj čas věnuje. Myslí otázky a zájem upřímně? Není v tom nějaký háček? Později s mírnými rozpaky přiznala, že obyčejná lidská vřelost a chuť s někým sdílet den ji připadala nenormální, téměř podivná. To se prostě hned tak nedělá, máme kolem sebe neviditelnou zeď vystavěnou z opatrnosti a nedůvěry. Někdy je to dobře. Jindy ne.

Pak odjeli domů. Každý na jiný kout republiky. Podali si ruce, věnovali si několik úsměvů a mladý muž při tom „nashle“ řekl, že se někdy staví na kafe, aby poznal, kde ta dáma bydlí. Ona samozřejmě souhlasila a než sešla schody do ulice, už o tom nevěděla. Kolikrát tohle slyšíme? Kolikrát takto sami slibujeme? Plánujeme setkání s kamarády, rodinou, sousedy a devadesát procent těchto slibů zavrhneme hned potom, co je vyřkneme. A nikomu to tak nějak nepřijde zvláštní. Proč by se tedy tato dáma měla zaobírat slibem téměř neznámého člověka, navíc odněkud … už ani nevěděla odkud.

A pak jí jednoho odpoledne na mobilní telefon volá sousedka, že u jejího domu stojí nějaký chlapík a hledá ji. Byla na nákupu, myslela, že je to někdo z pojišťovny, proto ani nespěchala, jenom ať si za její peníze chlapeček počká. Jenže on to nebyl pojišťovák. Byl to její nemocniční přítel. S bonboniérou a prostou otázkou: „Jak se máte?“

Vyhrkly jí slzy. Vlastní děti a vnoučata nevidí často celé měsíce a neznámý člověk se přijede zeptat na to, jak se jí vede. Nerozuměla tomu.

Já jsem tomu taky nerozuměl. Hlavou se mi honilo, proč to udělal? Čím ho tak okouzlila, že jel tolik kilometrů tam a zpátky, jenom aby si dal kávu… Až jsem se odvážil zeptat.

A odpověď byla jednoduchá. „Protože jsem jí to slíbil.“ Nic víc, nic míň. Začal jsem se opravdově, niterně, stydět. Já bych to nedokázal. Něco mě naučilo žít tak, abych eliminoval věci, které jsou neefektivní, ztrátové, které třeba udělají JENOM radost. Něco mě přesvědčilo, že slovo neváží nic a z úst jej můžu vypouštět, jak se mi líbí, protože plnit sliby ode mě vlastně nikdo zas až tak neočekává. Ptám se proto – je to tak dobře?!

 

Aleš Naňák

LudmilaAlesi, dekuji Vam13:242.6.2011 13:24:28
monika m.Ahoj Alešu,08:249.5.2011 8:24:29
RužaO tom, že plnit sliby...22:515.5.2011 22:51:25
ANanakPřátelé,20:034.5.2011 20:03:20
Jirka.M.Opravdu hezký příběh15:464.5.2011 15:46:37
la.mi(Michaela)Přidám se k poděkováním za opět11:454.5.2011 11:45:00
Lída V.Zubaři, nezapomeňte:11:404.5.2011 11:40:26
fslimAutorovi dík11:254.5.2011 11:25:43
Tomáš JurčíkOdcizení je čím dál hlubší09:104.5.2011 9:10:11
NULIJe dobře,08:404.5.2011 8:40:16
josef hejnaVy nezklamete.08:224.5.2011 8:22:19
Lída V.Potěšil jste mě.23:103.5.2011 23:10:16
HoralJe to tak.21:473.5.2011 21:47:14

Počet příspěvků: 14, poslední 2.6.2011 13:24:28 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Aleš Naňák

Aleš Naňák

Nic světoborného nečekejte. Psát chci o obyčejných maličkostech, o obyčejných lidech a to vše skrze obyčejné myšlenky.

Člověk, který má rád svou domovinu a její příběhy. outils webmaster
widget

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky