Příběh, kterému se ani nechce věřit

pondělí 24. květen 2010 17:19

Povím vám příběh, který mi zůstal v paměti z minulého týdne. Přemýšlím nad ním každý den a čím víc si jej přehrávám, tím více otázek ve mně vyvolává. Ač totiž zní fantasticky, je naprosto pravdivý.

Byl březnový, prvorepublikový den. Do nízké světnice přichází mladík, slušně pozdraví svou tetičku a v rukách žmoulá jemně ošuntěnou pokrývku hlavy. Nedávno se vrátil z vojny. Vrtí se, těká očima a postarší ženě je jasné, že má něco na srdci. A potom z něj konečně vymámí… Mladý muž by chtěl ženu. Matka mu zemřela, v domě je vlastně sám… Chtěl by se ženit. A má co nabídnout, hospodářství vcelku vzkvétá, ovšem bez ženské ruky to nepůjde. Neví tetička o nějaké nevěstě? A tetička jako náhodou ví! Její vzdálená příbuzná, přibližně stejného věku, se nedávno rozešla s jakýmsi nabubřeným mužským a prohlásila, že na truc si vezme prvního, který bude mít zájem. Našemu mladému hrdinovi zajiskřily oči.

Slovo dalo slovo a že se tedy setkají. Ani ne do týdne se oba svatbychtiví mladí lidé poprvé vidí. Děvče je pohlednější, než kdo čekal, a v jejích očích nevypadal zle ani ženich. Po chvilce otálení byla ruka v rukávě, zbývalo ujasnit pouze majetkové záležitosti. Rodina nevěsty navštívila ženicha, zhodnotila, zda dcera půjde do dobrých rukou, a na oplátku přednesla, co může přinést ona. Vše vypadalo v pořádku, nic tedy nebrání sňatku.

Naši potencionální manželé spolu mnoho času nepobyli. Až už vůbec ne o samotě. Budou na sebe mít dost času, až budou svoji.

Za dva měsíce přišel den D. U kostela byl šum a rej. Ženichova strana se ukázala o něco dřív, v rámci možností se dopilovávaly detaily. A konečně přichází nevěsta. Vede ji otec, ona září, tatínek spokojeně a vážně kráčí davem svatebčanů. Překvapeného ženicha objímá kolem krku. Nevěsta nedočkavě stiskne svému vyvolenému ruku a ten stisk spolu s pohledem naznačuje mnohé… Davem to zašumí! Mnoho tváří na sebe pohlédne. Kdosi vykřikne a někdo zčervená… Pan otec sebou cukne, poslouchá, co mu družba šeptá do ucha! Nevěsta tuší, že… Pane Bože! Je to tak! Vždyť oni si spletli ženicha se svědkem! Její pravý muž stojí u dveří kostela a nechápavě sleduje, co se děje.

Zachrání to pár omluvných pohledů, štamprlička. Ale může tohle manželství vydržet? Můžou být novomanželé šťastni? Může to být vůbec pravda??

Na všechny otázky zní jediná odpověď – ANO!

To manželství jim vydrželo až do smrti. Vychovali spolu čtyři děti. Život neměli jednoduchý, přišla válka, nemoci, bolesti, tvrdá práce… Ale vždy si byli neuvěřitelnou oporou. Jejich děti si nevybavují žádnou krizi… Hádky byly, jistě, ale vždy se po bouřce udělalo hezky… A zápletka v den svatby? Na tu oba aktéři vzpomínali s upřímným smíchem.

Neuvěřitelné… Kdyby mi tento příběh nevyprávěla jedna z dcer tohoto obdivuhodného páru, snad bych to považoval za moderní pohádku. A přitom je to jeden z dalších úžasných příběhů z obyčejného života obyčejných lidí kolem nás…

 

Obrázek v perexu: Zdroj Internet.

 

Aleš Naňák

Aleš Naňák

Aleš Naňák

Nic světoborného nečekejte. Psát chci o obyčejných maličkostech, o obyčejných lidech a to vše skrze obyčejné myšlenky.

Člověk, který má rád svou domovinu a její příběhy. outils webmaster
widget

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik