O netradičních tradicích aneb Jane, už polůbils tvoju?

úterý 4. květen 2010 15:00

Tak jsem na 1. máje přemýšlel, o čem by mohl být dnešní (úterní) článek. Hlavou se mi honila témata, v duchu jsem třídil vzpomínky na události dávno zašlé, pověsti mi naskakovaly jedna za druhou, ale pořád to nebylo ono. A jak jsem tak stál na našem dvoře s hlavou v oblacích, ze silnice se ozvalo zvolání:"Jane, už polůbils tvoju?!" Odpověď  přišla s ledovým klidem:"Ne, já sem ju včéra upálíl!" Tak jsem se rozhodl, že by můj textík mohl být o "netradičních tradicích".

Nechci tedy psát o polibcích pod třešní, ani o pálení čarodějnic. Když netradiční tradice, tož jedině "věšání kyselice". Tento zvyk, který zažívá svou renesanci, je naprosto specifický, nedá se přehlédnout a s čistým srdcem můžu konstatovat, že vzbuzuje veliké emoce. Hlavně u těch, co se stali nechtěnými aktéry této valašské šou.

Věšání kyselice je úkonem, který - s patřičnou nadsázkou řečeno - v moderní společnosti nachází paralelu snad jen v sabotážích speciálních bezpečnostních složek, respektive v činnosti teroristických buněk jakéhokoli vyznání či politické orientace. Pokud bychom si totiž tento zvláštní zvyk měli analyzovat, nalézáme v centru dění skupinu záškodníků, kteří pod rouškou tmy v noci z Bíle soboty na neděli "kyselicu věšajů", a potom nešťastníky, co sbírají plody noční invaze. A samozřejmě třetí skupinu - diváky, sem patří všichni ostatní.

Jistě se ptáte, jaký je princip. Jednoduchý! Ti, co kyselicu věšajů, vám v onu noc navštíví dvůr, vyhlédnou si, co není zabezpečené, a vy si to v neděli půjdete najít někam na dědinu. Zní to neslaně nemastně, že? Ovšem přál bych vám ten pohled, kdy rozespalí kráčíte ulicí a tu na jabloni visí pět branek od zahradních plotů, onde jsou popelnice vyskládány do geometrických tvarů, jejichž význam by pochopil jen mimozemský návštěvník, či v lepším případě pilot letadla, na střeše autobusové zastávky poznáváte svůj květináč o váze bezmála metráku a na rozestavěné vazbě rodinného domu se vyhřívá žebřiňák.

Nejinak tomu bylo letos. Jeden známý mi referoval o tom, jak ho před půl čtvrtou probudil hluk z pod oken. Vyhlédnul a co nevidí? Skupinka nadšenců se snaží vytáhnout z pantů jejich mohutnou železnou bránu. Napřed se ho zmocnil vztek, ale potom mávl rukou a šel si lehnout s tím, že bránu ať si odnesou, ta je tak těžká, že je to po pár metrech přestane bavit. A vlečku, co stála opodál, tu neodvezou, má ji dobře "ukotvenou"! Jaké bylo jeho překvapení, když ráno nenašel ani bránu, ani vlečku. Obojí stálo na konci vesnice...

Neblaze vzpomínal také jeden strýček, jemuž se ráno zachtělo vykonat onu důležitou potřebu, vyběhl na dvůr a latrína byla pryč... Zbyla pouze díra. Na kopci si potom kadibudku nedůvěřivě prohlížela divoká zvěř.

Ačkoli se to může zdát, přece jen nelze tento zvyk spojovat s vandalismem. Nikdy by totiž nemělo dojít k poškození věci, nejde ani o krádež v pravém slova smyslu, jelikož ona uzmutá věc vždy zůstane tak, aby ji vlastník mohl nalézt. Prakticky jde o to, aby se trochu zčeřily poklidné vody venkovského života...

A co původní význam? Volal jsem několika lidem, kteří svůj život spojili s lidovými zvyky. Vedoucí folklorního kroužku Závršan, můj dobrý soused Laďa K., mi ochotně sdělil, že věšání kyselice zcela jistě svůj smysl má, ovšem mnoho povědomí nám o něm nezbylo. Ani jinde jsem nebyl o mnoho úspěšnější.

Pokusím se tedy o vlastní teorii a budu rád, když mě opravíte. Myslím to vážně - pokud někdo o tomto zvyku víte něco víc, napište mi!

Tak tedy dle mého: Kyselica byla postním jídlem. Na Bílou sobotu půst končí, proto ji lidé "věšali", obřadně od ní upouštěli. A zároveň v tu dobu zpravidla přichází jaro, tudíž je potřeba začít sedlačit. A jak upozornit na líného sedláka? Ukážeme celé dědině, že ten a ten ještě nemá nachystané... Že eště dříme za peců... Trochu ho poškádlíme! Dva úkony se možná spojily v jeden a na ty původní významy se zapomnělo.

Ale je to jen můj úsudek. Klidně mě opravte.

Tož tak, jak tu ťukám do kláves, napadá mňa, co si dám na večeřu... No jistě, kyselicu - a s nadrobeným tvrdým chlebem (najlepší je podmáslový z klobucké pekárny), ze zemákem vařeným ve šlupce a s vajcem... Málem ně sliny tečú až na stůl!

 

 

Aleš Naňák

jitkaMoc pěkné18:0412.5.2010 18:04:22
jan kouřilSlovo "kyselica" neznám, ale08:435.5.2010 8:43:22
Monika M.Aleši,08:075.5.2010 8:07:14
CDKyselica03:245.5.2010 3:24:51
Petrtakéj jedna taková kyselica23:114.5.2010 23:11:28
NULIO tomhle dovádění tedy21:514.5.2010 21:51:24
zuzanavida, vida,19:484.5.2010 19:48:52
Jirka.M.Alešu takej vzpomínám19:184.5.2010 19:18:44
Tomáš JurčíkAlešu,18:234.5.2010 18:23:00
ANanakEvo M.,16:314.5.2010 16:31:06
Eva M.Kyselica15:214.5.2010 15:21:50

Počet příspěvků: 12, poslední 12.5.2010 18:04:22 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Aleš Naňák

Aleš Naňák

Nic světoborného nečekejte. Psát chci o obyčejných maličkostech, o obyčejných lidech a to vše skrze obyčejné myšlenky.

Člověk, který má rád svou domovinu a její příběhy. outils webmaster
widget

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky